Ohrobec si připomněl 80 let od konce II. světové války
Po několikadenním dešti se počasí v sobotu 26. dubna změnilo na slunečné. Přivítali to jak organizátoři, tak zejména návštěvníci pietního aktu. Sešli se u pomníku sestřeleného amerického pilota kapitána C. Alfreda, aby si kromě jeho oběti připomněli také 80. výročí ukončení druhé světové války a zároveň uctili památku těch, kteří za svobodu zaplatili nejvyšší cenu. Pomník jsme vybudovali před 1,5 rokem a letos k němu přibyla informační deska.
Pietní akt, který se konal na křižovatce ulic Spojovací a Károvská, doprovodila slavnostní atmosféra i silné emoce. Ohrobecký starosta připomněl, co dnes už málokdo ví: Naší obci podle zápisů v kronice hrozila na konci války úplná likvidace. Němci tu zabavovali jízdní kola, a to dozvěděli se to partyzáni ze skupiny Korsiko. V přestřelce zahynulo osm Němců, ale někteří utekli pro posily. Po návratu Němci začali střílet z pancéřových pěstí na budovy, obyvatele nahnali na náves, potom začala střelba do lidí. Vypadalo to, že Němci zničí celou ves a postřílí vše živé. Naštěstí v kritickém okamžiku přijela spojka SS, se kterou vojsko odtáhlo. V květnových dnech roku 1945 tak přišli o život čtyři místní občané (Julius Boháček, Bohuslav Křehlík, Ferdinand Kallasch, Jiří Doležal; Václav Kverka byl zraněn) a obec jen o vlásek unikla úplnému zničení.
Jan Skopeček, náměstek středočeské hejtmanky a místopředseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky vyjádřil vděk za odvahu a obětavost všem, kteří se postavili proti tyranii a nespravedlnosti ať už pocházeli odkudkoli. Podplukovnice Vlasta Hájková, náčelnice štábu Krajského vojenského velitelství Praha zopakovala pravdu, se kterou jsou svět i naše země v poslední době naléhavě konfrontovány – svoboda a mír nebyly nikdy zadarmo, a to nelze obejít.
Podplukovnice Oksana Grisko, vedoucí Kanceláře pro obrannou spolupráci z velvyslanectví Spojených států amerických, poděkovala za pomníky jako je ten ohrobecký a za uznání role Ameriky a obětí jejích vojáků při osvobození českých zemí bez opomíjení úsilí a životů dalších spojeneckých vojáků, ale i civilistů.
Ti, kdo byli před 1,5 roku přítomni odhalení pomníku C. R. Alfredovi, si možná vzpomenou na americké piloty z mateřské perutě, kteří se tehdy přiletěli. Jeden z nich, Mitchell „Forge“ Fossum, se mezitím stal velitelem této perutě. Z mise v Okinawě poslal vzkaz, který přečetl Karel Mündel, jeden z duchovních otců pomníku. Vzkázal mj.: Ačkoliv cena válečných obětí je strašlivá, hodnota života v míru je nevyčíslitelná. Náš dnešní mírový život nebereme za bezplatně darovaný. Za 336. letku USAF děkuji, že jste se opět sešli a zavzpomínali.
Podplukovník Vladimír Hudousek, vojenský kaplan, kromě toho, že pronesl modlitbu za padlé a zemřelé, zopakoval další fakta z našeho regionu z květnových dnů roku 1945, zapadaná prachem 80 let od konce II. světové války: V Psárech v květnu Němci povraždili 13 mužů a stejný počet jich postříleli v Dolních Břežanech.
Pietní akt vhodně doplnili zástupci Klubu třetí armády Plzeň, kteří přivezli vojenské vozy z druhé světové války a závěrečná čestná salva z historického pěchotního děla. Přítomné potěšil i symbolický přelet historického letounu nad obcí, na kterém se cvičili vojenští piloti západních spojeneckých letectev za druhé světové války.
Informace OÚ Ohrobec
Vystoupení na pietním aktu
Otakar Strouhal, starosta Ohrobce
Milé dámy, milí pánové,
vítám vás všechny v Ohrobci u pomníku.
Dvacátého šestého dubna, tedy ve stejné datum jako dnes, ale před 80 roky, už byl mrtvý kapitán Carl Alfred, jemuž obec postavila před 2 roky tento pomník. Jen stručně připomenu, že při náletu na letiště v Praze Kbelích byl jeho letoun zasažen flakem, pilot po krátkém letu směrem na jih přešel na okraji Ohrobce v zatáčce do střemhlavého letu a po dopadu možná 50, možná 100 metrů odsud začal hořet. Náš občan a pamětník si vzpomíná na rozházené ohořelé zbytky letadla, ale také na ohořelé tělo.
Pilot měl na svém kontě osm potvrzených zničených letadel při útocích na letiště. Byl vyznamenán Záslužným leteckým křížem, Leteckou medailí s devíti dubovými ratolestmi a Purpurovým srdcem za zranění v boji. Je pohřben na americkém vojenském hřbitově Lorraine v Saint Avold ve Francii.
Kapitán Alfred tu zahynul 16. dubna 1945. Ale druhá světová válka pokračovala a kapitulace Německa přišla až další tři týdny. Připomeňme si, jak probíhaly poslední dny před válkou v naší obci. Ze zápisů v ohrobecké kronice totiž vyplývá, že Ohrobci těsně před koncem války hrozilo úplné zničení.
Pátého května se rušily německé nápisy na obchodech a hostincích a byl vytvořen revoluční národní výbor. V obci bylo také připraveno 11 povozů naložených silnými kmeny, které měly v případě potřeby vytvořit bariéru proti pohybu německého vojska.
Téhož dne Němci zastřelili dvě ohrobecké spojky do okolních vsí – byli to Julius Boháček a Bohuslav Křehlík.
V úterý osmého května v poledne byl Ohrobec přepaden oddílem SS, který přijel od Zvole. Němci se domnívali, že se tu lidé srocují a burcují se vzájemně k odboji. Sháněli obyvatelstvo na náves a chystali se je postřílet. Nakonec akceptovali, že se lidé shromáždili k rozdílení chleba.
Ve středu 9. května němečtí vojáci v Ohrobci hledali a odebírali jízdní kola. Pamětník Řezníček vzpomíná, že u nich jeden taky byl. Na větu Ich habe kein Farrad, nereagoval, šel na půdu a píchal do sena. Činnosti Němců si povšimnul čeledín ze Zvole a uvědomil velitele partyzánů skupiny Korsiko. Ti přišli do Ohrobce, obklíčili Němce a vyzvali je, aby se vzdali. V následné přestřelce osm Němců zastřelili, zbývající utekli pro posily.
Němci si převedli posily a začali střílet z pancéřových pěstí na budovy. Kdo mohl, utekl do lesa, ostatní obyvatele Němci nahnali na náves a hledali mrtvoly Němců. Naložili je na zabavený vůz a odvezli. Němci se pak rozeběhli po vesnici, kradli, na co přišli, lidem hrozili zastřelením, pokračovali v ničení budov. Potom začala střelba do lidí – zastřelili Ferdinanda Kallasche a Jiřího Doležala z Károva a zranili Václava Kverku. Vypadalo to, že Němci zničí celou ves a postřílí vše živé. Naštěstí v kritickém okamžiku přijela spojka SS, se kterou vojsko odtáhlo.
Večer přijela zástupkyně Červeného kříže a oznámila přípravu vyjednávání českých parlamentářů s hejtmanem SS tábořících v břežanském údolí. Lidem doporučila nevycházet a nebránit průchodu vojska obcí. Vyjednávání se nakonec neuskutečnila, protože dorazila Rudá armáda, Němci byli zatlačeni a ve 21 hodin vjely do obce první sovětské tanky.
Děkuji, že jste přišli uctít oběti druhé světové války.
Podplukovnice Vlasta Hájková, náčelnice štábu Krajského vojenského velitelství Praha
Vážení přítomní, dámy a pánové, milí spoluobčané,
Dovolte mi, abych vás pozdravila jménem ministryně obrany České republiky a náčelníka Generálního štábu Armády České republiky, které mám čest zastupovat na dnešní významné akci zde v obci Ohrobec,
Sešli jsme se zde, abychom si připomněli osmdesáté výročí ukončení druhé světové války. Tato událost je pro naši zemi historickým milníkem, který nám připomíná nelehký osud našeho národa během jednoho z nejtemnějších období v dějinách. Připomínáme si více než jen datum v kalendáři, připomínáme si příběhy, hrdinství, ztráty
a naděje, které nás jako národ formovaly. Uctíváme hrdiny – vojáky
i civilisty, kteří se postavili proti tyranii a nespravedlnosti. Jsme jim vděčni za jejich odvahu a obětavost.
Druhá světová válka zasáhla Československo přímo a bolestně. Od počátku okupace v roce 1939 až po konec války v roce 1945 jsme jako národ procházeli bezprávím, útlakem a tragédiemi. Mnozí z našich spoluobčanů byli deportováni, utrpěli příkoří a ztratili své životy. Na mnoha místech v naší vlasti dosud nacházíme stopy těchto hrůz a vzpomínky na naše hrdiny.
Dnes uctíváme památku těch, kteří se postavili proti totalitě, ať již to byli vojáci československé armády bojující v zahraničí, partyzáni
v lesích nebo obyčejní lidé, kteří se odmítli podřídit tyranii. Jejich hrdinství, vytrvalost a obětavost nám dávají příklad silného ducha našeho národa, který se nikdy nezlomil.
Pamatujme také na oběti, které válka přinesla, na ty, kteří ztratili své blízké, a na všechny, kteří byli nuceni opustit svou zemi nebo trpěli v koncentračních táborech. Tato vzpomínka nás zavazuje k tomu, abychom nezapomněli, a abychom si vážili hodnoty svobody, kterou dnes máme.
Konec války pro naši zemi neznamenal jen znovuzískání svobody – znamenal také začátek nové kapitoly v našich dějinách. V období po válce jsme museli obnovit nejen naše města a vesnice, ale také naši národní identitu. Usilovali jsme o budování společnosti, která by uctívala demokratické hodnoty a lidská práva.
Dnes, když si připomínáme tento důležitý okamžik, musíme si uvědomit, jak zásadní je chránit naši svobodu a demokracii. Na světě je stále mnoho míst, kde lidé trpí pod nadvládou autoritářství
a nespravedlnosti. Je nutností se postavit proti jakékoli formě útlaku, být hlasem pro ty, kdo nemohou mluvit, a usilovat o mír, spravedlnost a vzájemný respekt ve společnosti.
Pamatujme, že svoboda není samozřejmostí, je to dar, za který je potřeba neustále bojovat a chránit ho.
V neposlední řadě bych zde chtěla uctít památku kapitána Carla Raymonda Alfreda, letce americké armády, který dne 16. dubna roku 1945 se svým strojem P-51D Mustang nouzově přistál po zasažení německou Luftwaffe v katastru obce Ohrobec. Bohužel letoun explodoval a kapitán Alfred tak ve svých pouhých 27 letech přišel tragicky o život.
Na závěr, milí přítomní, dnešní pietní akt není jen vzpomínkou na naši minulost, ale je také výzvou pro naši budoucnost. Ať je tato vzpomínka nejen připomenutím, ale také naším závazkem. Závazkem usilovat
o lepší a spravedlivější svět, kde mír bude na prvním místě pro nás
i naše potomky.
Čest památce Carla Raymonda Alfreda a všech, kteří za mír a svobodu obětovali to nejcennější co měli
Děkuji vám za pozornost a přeji všem příjemný den.
Podplukovnice Oksana Grisko, vedoucí Kanceláře pro obrannou spolupráci z velvyslanectví Spojených států amerických
Vážení hosté, partneři, přátelé,
je mi velkou ctí stát tu dnes s vámi při příležitosti 80. výročí konce druhé světové války a osvobození českých zemí od nacistické okupace. Osm desetiletí se může zdát jako dlouhá doba. Ale historie žije dál – v paměti těch, kdo ji zažili, i v příbězích, které neseme dál.
Dnes si připomínáme historii, kterou se jiní pokusili vymazat. Díky vašemu úsilí je ale zásadní role Ameriky a oběť amerických vojáků při osvobození českých zemí uznávána a ctěna. I když dnes stojím pokorně u památníku americkým vojákům, naše vítězství bylo vítězstvím spojenců. Dnes si připomínáme obrovské oběti, které přinesli mnozí – čeští, američtí i další spojenečtí vojáci – kteří se postavili tyranii a bojovali za hodnoty, které nás spojují.
Od pobřeží Normandie až po města západních a jižních Čech postupovali spojenečtí vojáci vpřed, ne kvůli dobývání, ale kvůli míru. Jejich odvaha byla podpořena statečností českých odbojářů, vojáků i obyčejných občanů, kteří se ani po letech okupace nevzdali naděje. Dnes tu stojím s vděčností – za ty, kdo sloužili, za ty, kteří se nikdy nevrátili domů, i za hluboká pouta, která byla vytvořena v těch nejtemnějších dobách.
Když si dnes připomínáme toto výročí, učiňme tak s jasným cílem. Uctěme minulost s respektem, poučme se z boje proti tyranii a znovu se zavažme k principům, za které naši předchůdci bojovali – a umírali.
Ještě jednou děkuji, že jste nás pozvali, abychom tento okamžik mohli sdílet s vámi.
Lt. Col. Mitchell „Forge“ Fossum, velitel 336. stíhací perutě USAF
Drazí přátelé!
V zastoupení všech mužů a žen, příslušníků 336. perutě letectva Spojených států amerických, ve světě známých jako „létajících a bojujících Rakeťáků“, děkuji, že jste se opět sešli, abyste si připomněli oběti, které ve vaší zemi položili před mnoha lety příslušníci naší perutě, které ale byly jen kapkou v moři velkých činů, které si zaslouží vzpomínku v roce 80. výročí těchto událostí. Vyjadřuji lítost nad tím, že se k vám dnes nemohu připojit osobně. Ale ze Severní Karolíny ve Spojených státech amerických posílám k vám, do Ohrobce a Prahy, do Čech, mnoho pozdravů!
Dnes je to 80 let od doby, kdy naši otcové a dědové bojovali bok po boku a dosáhli vítězství nad tyranií a fašismem. Píši vám dnes, abych podtrhnul a potvrdil znovu tuto skutečnost pro naši společnou paměť a zároveň slavnostně slíbil: nikdy nezapomeneme cenu války, stejně jako nezapomeneme nevyčíslitelnou hodnotu míru.
V naší peruti si pak zejména ceníme toho, jak dobře znáte příběh našeho spolubojovníka Carla Alfreda.
Společně s kolegy od 335. peruti, se kterými stále sdílíme nejen domácí základnu, ale i společné poslání, startovaly v dubnu 1945, téměř na sklonku války, dvě skupiny pilotů letounů P-51 k útoku na německou válečnou mašinérii a její stíhací letectvo. Uzemněné, nebo letuschopné, Messerschmitty, Junkersy a Focke-Wulfy na letištích musely být zničeny. Ale protiletadlové baterie se ukázaly jako stále smrtící. Po 500 mil dlouhém letu z východního pobřeží Anglie dne 16. dubna 1945 a po 40minutovém bojovém nasazení proti 100 až 150 letadlům na zemi byli 16. dubna 1945 sestřeleni a zahynuli Carl Alfred a Leroy Carpenter a pět dalších pilotů bylo prohlášeno za nezvěstné. Poslední známý směr letu kapitána Carla Alfreda od letiště Praha – Kbely byl jižním směrem k obci Ohrobec, z jeho letounu unikala chladící kapalina a řízení se stávalo stále obtížnějším. Posledním „Rakeťákem“, který zahynul v bojích 2. světové války, byl následujícího dne poručík Robert Davis, naposledy spatřený při pokusu opustit svůj Mustang v prostoru Chebu.
Carl, Leroy i Robert položili své životy pod nebem a na půdě, na níž teď stojíte. Bojovali ve válce, která se chýlila ke svému konci, v zemi 3700 mil vzdálené od jejich domovů, společenství a rodin.
Co motivuje muže položit svůj život za zemi a lidi o kterých asi nikdy předtím neslyšel?
Mám-li mluvit za svou peruť a své spoluobčany tehdy i dnes, musím říci jediné: je to láska.
Carlovi bylo 27 let, byl sice čerstvě ženatý, ale bezdětný, žil s nadějí, že se brzy vrátí k normálnímu životu, až za pár dní po jeho dubnové misi válka skončí. Určitě miloval svoji manželku, své společenství v Ohiu, svoji zemi a také svoji 336. peruť. Ta láska se přetavila v odvahu k činům – statečným a odvážným činům za řízením jeho Mustanga.
Velitelem perutě byl v té době major Fred Glover, bojový veterán a letecké eso se zkušeností z vlastního sestřelení nad okupovanou Francií. Podařilo se mu tehdy uniknout zajetí a vrátil se do Anglie ke své jednotce, aby pokračoval v boji a velení. I on miloval své westernové společenství ze Severní Karolíny, svoji profesi, vzrušení z leteckých bojů, miloval i své muže. Tato jeho láska se proměnila ve schopnost vést – bez ohledu na sebe, inspirativní a rozený vůdce, vždy na čele formace perutě.
Po celou dobu, po kterou mi bude ctí být „Rakeťák č. 1“ budou „Rakeťáci“ pokračovat i dnes v následování jeho významné motivace.
Budeme se připravovat na boj, ale současně si připomínat jeho strašlivou cenu. Vzpomínkové akce a výročí nám připomínají, že musíme tvrdě cvičit, ale vedou nás i k tomu, abychom pracovali jako jeden tým, dokonce i napříč národy, kulturami a mluvíce různými jazyky při vědomí důležitosti našeho cíle. A budeme sloužit a cvičit i v dobách mírových, protože ačkoliv cena válečných obětí je strašlivá, hodnota života v míru je nevyčíslitelná. A to si budeme připomínat. Nebudeme nikdy unaveni z pohotovostí, cvičení, přeletů, nekonečně dlouhých dní. Budeme tuto cenu platit za mírový život, protože velmi milujeme své rodiny, společenství i svou zemi a její spojence a nebereme náš dnešní mírový život za bezplatně darovaný.
Opakuji tedy za sebe i své přátele od světoznámých „bojujících Rakeťáků“: děkuji, že jste se opět sešli a zavzpomínali. Ať jsme těmi lidmi, kteří nikdy nezapomenou cenu zaplacenou válečnými oběťmi a nevyčíslitelnou hodnotu mírového života. A také jaké vazby obnovujeme tím, že si připomínáme to, co je motivovalo a nás spojuje. Je to láska.
Srdečně
Mitchell „Forge“ Fossum
